Potřetí v Bradavicích

Letošní příjezd do Bradavic se navenek nijak nelišil od těch minulých. U Děravého kotle se nás sešlo opravdu hodně. Poznala jsem některé nové prváčky, kteří se toulali po Příčné ulici v předchozích dnech (je možné, že taková prťata nastupují k nám do školy??).
Jako obvykle jsme měli možnost zakoupit jízdenky Bradavického Expresu přímo v Kotli. Jen místo Toma tam byl nějaký mladší pomocník, myslím že na něj volali Jerry. Pořád si z nás utahoval, ale musím uznat, že vtípky, které si z nás dělal, mě několikrát opravdu rozesmály.
.

Nastoupili jsme do vlaku a našli si volné kupé.

V Prasinkách už čekal Hagrid a svolával k sobě malé prváky, aby je tradičně převezl lodí přes jezero. Vzpomněla jsem si, jak mi tenkrát bylo špatně, bouřka zvedala veliké vlny a všichni jsme se sblížili společným zvracením do temných vod.
"Snad budou mít tihle mrňousové větší štěstí než my tenkrát," pomyslela jsem si. To už mě ale Narion tahal za rukáv, abych přidala, jinak nám ujedou kočáry a pošlapeme k Hradu po svých.
Když jsme došli ke stanovišti kočárů, Narion se zarazil a vytřeštěně na ně koukal: "Nikdy jsem nevěděl, že je táhnou testrálové!"

Táhnou ten kočár," řekla tiše Kate, která stála poblíž a dívala se stejným směrem.
"Blázníte?" dívala jsem se z jednoho na druhého, "já nic nevidím!"
"Vidí je jen ten, kdo viděl smrt. Kdo viděl někoho umřít," vysvětlila Kate.
Mnula jsem si oči a mrkala jako divá, ale stejně jsem viděla jen kočáry stojící osamoceně na louce. Radši jsem honem nastoupila a snažila se na to nemyslet.


Po příjezdu jsme se všichni nahrnuli do Velké síně, abychom nepropásli zařazování nových prváků. Brumbál pronesl krátký projev o tom, že nás tady vítá a také nám představil nějaké nové učitele. Když se v Síni objevil Moudrý klobouk, mezi nováčky to zašumělo překvapením. Klobouk zazpíval svou každoroční písničku o Bradavicích a všech čtyřech kolejích. Než začal se zařazováním, všimla jsem si, jak se zamračil a tiše si mrmlal něco v tom smyslu, co to sem přišlo za neználky - několik prváků totiž stálo v síni v mudlovském oblečení! Divila jsem se, že jim to u McGonagalové prošlo, dobře si pamatuju, jak nás kdysi proháněla jen kvůli tomu, že jsme neměli dost dobře navlečený hábit...
Pak už se ale zařazování blížilo ke konci a brzy na to se na zlatých talířích objevily všechny ty pochoutky, na které jsem se těšila celé prázdniny: quiche s lososem a špenátovou krustou, broskvový koláč s drobenkou, žluťoučké šťavnaté hruštičky, vyhlášený Bradavický dort a samozřejmě tradiční lahve s vynikajícím dýňovým sirupem. Narion si pochutnával na velikých kýtách voňavě propečeného masa.

Když skončila slavnostní večeře, vydupali jsme ty naše stovky známých schodů do nebelvírské koleje. Všimla jsem si, že obě nové dívky, které Klobouk poslal k nám, se už zkamarádily a stále si něco šuškají a hrozně se při tom hihňají. Myslím, že se baví o některém z profesorů. Zasnila jsem se. Když jsem nastupovala do prního ročníku já, zakoukala jsem se tenkrát do Snapea. Všimla jsem si ho už v Kotli, seděl vždycky sám u zadního stolu a když promluvil, tak jedině proto, aby pronesl nějakou ironickou poznámku. O rok později už jsem ho taky znala i z té horší stránky a tolik bodů, kolik on mi dozáal strhnout za jediný týden, jsem nenasbírala snad za celý rok. Přesto jsem si o něm tenkrát psala tajný deníček a dokonce jsem po něm pojmenovala svoje nové kotě, když Kali ... odešla do kočičího nebe. A letos? Stalo se mezitím tolik hrozného, jsem si na Snapea nevzpomněla snad ani jednou za celé prázdniny. Všechny moje city byly vždycky samozřejmě jen "platonické", jak tomu říká babička, a on dodnes snad ani neví, že existuju. Moc mě to ale netrápí, vždyť už třetím rokem miluju Narionka!
"Posloucháš mě vůbec?!"
Trhla jsem sebou. Nojo, můj milovaný Narionek mi nejspíš něco už delší dobu vykládal. Horlivě jsem zakývala hlavou. "Jasně, promiň, jen jsem se zamyslela..."
"Já ti tu vykládám o tom, jaký mám strach o mámu a Jonatese a ty si tu snad spíš nebo co," rozčiloval se.
"Nechci tu být, chtěl jsem radši zůstat doma!"
Zarazila jsem se. "Proč tady nechceš být?"
"Nemám důvod být tady, chci být doma s mámou a bráchou," mračil se Narion.
Do očí mi vhrkly slzy.
"Nemáš žádný důvod tady být?" optala jsem se tiše.
Málem jsem spadla ze židle, když najednou vyskočil a začal na mě křičet.
"Co je na tom sakra divnýho, že chci bejt doma s bráchou a mamkou! Jestli se ti to nelíbí, tak si trhni nohou!"
Prásknul za sebou dveřmi chlapecké ložnice, až se plameny v krbu zachvěly. Položila jsem si hlavu na stůl a chtěla aspoň na chvilku... nebýt.

Zpět na hlavní stranu blogu