Je voňavé jaro, všude všechno kvete a ze Severinky už je pěkná slečna, žádné kotěcí miminko, jako když jsem ji dostala na Vánoce. Moc ráda si hraje se Špuntem, ve vší počestnosti samozřejmě. Taky škola se nám začíná nějak párovat,
Silvestrovská noc je neuvěřitelně dlouhá. Tak se snadno stalo, že jsem později ve Velké síni narazila na Kate. Výbuchem emocí na Severuse se mi zřejmě docela ulevilo, protože ke Kate už jsem byla scohpna se chovat normálně. Tedy, v mezích možností.
Poslední den v roce přijela Kouzelnická divadelní společnost (KDS) a zahráli pro nás pohádku O Popelce. Byla jsem překvapená, protože jsem znala jen mudlovsou verzi a tahle kouzelnická byla mnohem napínavější!
Celou noc a snad i celý den jsem přemýšlela, jak pojmenovat svoje nové koťátko. Polovina návrhů odpadla po zjištění, že to je kočička a nikoliv kocourek. Ale stále ještě zbylo mnoho jmen a mnoho možností...