Pan Filch

No ano, málem bych se zapomněla zmínit, že jsem poprvé od zahájení roku potkala našeho školníka, pana Filche. Bylo to setkání... no, řekněme, zvláštní. Pan Filch byl totiž nejdřív ze všeho... ehm... cítit. Víte, on na sebe moc nedbá. Jestli někdy někdo řekl něco ošklivého o Snapeových vlasech (a já bych důrazně radila, aby to neříkal přede mnou!), tak protiFilchovým jsou ty Severusovy jako kdyby se právě vrátil z módní přehlídky kadeřnického umění! No přinejmenším ty Snapeovy samy od sebe nepochodují (brrr). Školníkovo oblečení je Made in Mudlovská Popelnice a kolik druhů breberek v něm žije, bych nechtěla ani odhadovat. Jak nedbá o sebe, o to víc se stará o svou kočku, paní Norisovou. Není to teda žádná krasavice (a to kočky miluju), ale zato je inteligentní – někdy až moc. S oblibou čmuchá po chodbách, a když člověka překvapí při něčem ne úplně dovoleném, tak si můžete být jistí, že Filch je na místě, než se stihnete otočit. Jak ho tak fofrem stihne přivolat, to je mi záhadou. Myslím, že Filche nemá moc studentů (a asi ani učitelů) zrovna v lásce. Hledá na každém to nejhorší a hned zatepla to letí někam nabonzovat. Přijde mi, že ho nikdy nikdo neměl rád, a tak on to teď všem chce vrátit i s úroky. Možná nám i skrytě závidí, protože pokud vím, tak pan Filch je jediný, kdo v celé škole má absolutně nulové kouzelnické schopnosti. Narion Filche nenávidí. Mně je ho líto... teda aspoň se o to snažím. Ale přiznám se, že mi to moc nejde. Je to totiž ještě ke všemu snad nejprotivnější osoba, jakou jsem kd potkala. Se svojí škodolibou radostí, se zkřiveným úsměvem, když se spěšně klátí za Brumbálem, aby mu požaloval na nějakou studentskou nezbednůstku. Proč ho ta jeho kočka Norisová tak oddaně miluje? Nejspíš společenství vyděděnců...