O Popelce (a Jednorožci)
3. červen 2007 | 01.51 |
Poslední den v roce přijela Kouzelnická divadelní společnost (KDS) a zahráli pro nás pohádku O Popelce. Byla jsem překvapená, protože jsem znala jen mudlovsou verzi a tahle kouzelnická byla mnohem napínavější!
Když Zlá Macecha a Protivná Sestra zanechaly nebohou Popelku samotnou doma s tou nejhorší prací a odjely na ples do královského města, náhle přijela do sadu, kde Popelka pracovala, Dobrá Čarodějka.
A přijela na opravdickém Jednorožci! Byla jsem úplně unešená, tak nádherné zvíře jsem v životě neviděla. Bílý jako sníh a něžný jako květ růže. Ale hlavně ta čistota srdce, která z něj přímo dýchala... cítila jsem se v jeho blízkosti jako kdyby ze mně smýval všechno zlé a smutné, bylo mi jako bych létala vysoko nad světem, plným starostí.
Dobrá Čarodějka dala Popelce červánkové šaty a půjčila jí Jednorožce na cestu na ples. Když tam Popelka dorazila, celý sál ztichnul a prohlížel si tu nádhernou dívku. Princ měl oči jen pro ni. Zlá Macecha a Protivná Sestra ale Popelku poznaly a Sestra ji bez meškání proměnila v ptáčka. Princ vzal Ptáčka a odnesl ho do bezpečí zámeckého parku. Dlouho koumal, jak Popelku vysvobodit (mudla, no).
Mezi tím se ovšem začal po jevišti ladným krokem procházel Jednorožec, takže jem vstala ze svého místa a šla k zábradlí, abych na něj lépe viděla. Představte si, přišel až ke mně! Bylo to, jako kdyby moje duše zpívala, jako by moje srdce hladila křídla andělů, jako bych se právě narodila z mořských vln...
Takže jsem vlastně prošvihla vysvobození, tedy, přeměnu Ptáčka zpět v Popelku. Vrátila jsem se na své místo až ve chvíli, kdy Princ políbil již přeměněnou Popelku a Dobrá Čarodějka, která se tam také nějak vyskytla, jim půjčila Jednorožce na cestu pryč z království.
Aplaus, poklony, opona.
Ale ten Jednorožec... to byla nádhera...
Když Zlá Macecha a Protivná Sestra zanechaly nebohou Popelku samotnou doma s tou nejhorší prací a odjely na ples do královského města, náhle přijela do sadu, kde Popelka pracovala, Dobrá Čarodějka.
A přijela na opravdickém Jednorožci! Byla jsem úplně unešená, tak nádherné zvíře jsem v životě neviděla. Bílý jako sníh a něžný jako květ růže. Ale hlavně ta čistota srdce, která z něj přímo dýchala... cítila jsem se v jeho blízkosti jako kdyby ze mně smýval všechno zlé a smutné, bylo mi jako bych létala vysoko nad světem, plným starostí.
Dobrá Čarodějka dala Popelce červánkové šaty a půjčila jí Jednorožce na cestu na ples. Když tam Popelka dorazila, celý sál ztichnul a prohlížel si tu nádhernou dívku. Princ měl oči jen pro ni. Zlá Macecha a Protivná Sestra ale Popelku poznaly a Sestra ji bez meškání proměnila v ptáčka. Princ vzal Ptáčka a odnesl ho do bezpečí zámeckého parku. Dlouho koumal, jak Popelku vysvobodit (mudla, no). Mezi tím se ovšem začal po jevišti ladným krokem procházel Jednorožec, takže jem vstala ze svého místa a šla k zábradlí, abych na něj lépe viděla. Představte si, přišel až ke mně! Bylo to, jako kdyby moje duše zpívala, jako by moje srdce hladila křídla andělů, jako bych se právě narodila z mořských vln...
Takže jsem vlastně prošvihla vysvobození, tedy, přeměnu Ptáčka zpět v Popelku. Vrátila jsem se na své místo až ve chvíli, kdy Princ políbil již přeměněnou Popelku a Dobrá Čarodějka, která se tam také nějak vyskytla, jim půjčila Jednorožce na cestu pryč z království.
Ale ten Jednorožec... to byla nádhera...