Narozeninová oslava

Naopak někteří studenti, co zůstali sami, si zřejmě léčí mindrák tím, že sledují ostatní, schovaní pod neviditelným pláštěm. Takhle třeba slídil Wilkus kolem mně a Nariona. Narion se pak strašlivě naštval a málem ho přizabil (to bylo ten den, jak jsem pak vlítla Kat a Hadirovi do soukromí).

Ve škole jde ale do tuhého. Blíží se zkouškové období, kdy nás čekají závěrečné testy ze všech předmětů! Mám docela strach, za celý rok je toho hodně, tenčí sešity už máme úplně popsané a na spoustu předmětů ani nejsou učebnice. Největší hrůzu mám z lektvarů. Sice o nich vím docela dost, ale když mě Snape zkouší, jak bych najednou všechno zapomněla. I v hodině, při přípravě lektvarů, jde všechno dobře jen do chvíle, dokud kouká přes rameno někomu jinému. Jak přijde blíž ke mně, začnou se mi tak klepat ruce, že ani nenaberu vodu odměrkou. Jednou v noci, když jsem věděla, že je Severus pryč, jsem dokonce (ale pšššt!) tajně vklouzla do jeho učebny a trénovala měření objemu a teploty vody v kotlíku.

Měla jsem takový strach! Ale vrátila jsem se nezpozorována ještě před večerkou – všichni andělé lektvarů nade mnou asi drželi ochranná křídla.

Byl to tak dobrý adrenalin, že jsme tam vlezli s Narionem za pár dní znova, jen tak pro ten pocit. Jenže to už bylo o fous!

"Odebírám 20 bodů Havraspáru!" předváděl Narion věrohodně Snapea.

"Jistě pane," odpověděla jsem úslužně jako hodná studentka. "A nemohl byste radši odebrat 30?" Havraspárští totiž až příliš těsně dohánějí Nebelvír.

"Tak tohle jste přehnala!" burácel Narion Severusovým hlasem. "Odebírám 35 bodů, a to Zmijozelu!!"
V tu chvíli jsme zaslechli, že venku někdo dupe. Podle chování Šejinky (očividně cítila jinou kočku) jsem usoudila, že to je pan Filch s Paní Norisovou. To by byl průšvih! S bušícím srdcem jsme počkali půl vteřinky, než kroky utichly. Ten úprk potom, to si těžko dokážete představit!!

Jedna událost ovšem zkouškové přípravy trochu rozjasnila – uspořádala jsem malou oslavu svých narozenin. Bylo to báječné! Ještě nikdy jsem neměla oslavu jen sama pro sebe! Narion sehnal pana profesora Kratiknota, který nám otevřel bar v přízemí, kam normálně nechodíme. Jsou tam stoly a barový pult s opravdickými vysokými židličkami! Pana profesora jsem samozřejmě taky ráda pozvala.

Přišel za malou chvilku a tvářil se tajemně.
"Slečno Savourová, pojďte sem, prosím."
Ráda jsem poslechla, vstala a došla k němu.
Podával mi úhledně zabalený dárek. To jsem nečekala. Usmála jsem se a nedočkavě strhla ozdobný papír.
"Jé, děkuju moc..." vydechla jsem překvapením. Krabice byla plná tabulek čokolády, která podle obalu nepatřila k nejlevnějším.
Nabídla jsem čokoládu ostatním, nikdo se neupejpal.
Pan profesor s úsměvem pozoroval, jak si všichni pochutnávají. "Vezměte si taky, slečno Savourová, nebo na vás nezbyde!"
Čokoláda byla neuvěřitelně výborná, musela jsem zavřít oči, když se mi rozplývala na jazyku.

"Počkejte," řekl najednou Kratiknot, "přinesu ještě něco..." Chvíli něco kutil v koutě za barem, mumlal nějaké formule a zpod hábitu vytáhl stříbrný kotlík. Vykouzlil oheň a něco začal vařit. Za chvíli se místností linula lákavá vůně teplého kakaa.
"Hotovo!" zavolal profesor a začal kakao rozlévat do vysokých sklenic. Přesunula jsem se na bar a chopila se horké sklenice.
Kakao lákalo všechny smysly. Bylo hedvábně jemné, vonící obláčky z něj stoupaly ke stropu a rozehřívalo tělo i duši po prvním doušku.
Pan profesor neskrýval radost nad nadšenými výkřiky chvály, kterými ho zahrnovali všichni, kdo ochutnali.
"Vaše kakao je naprosto vynikající, pane profesore!"
"Inu, to je taky jediné, co umím uvařit," odporoval skromě profesor. "A péct taky neumím," pousmál se.
Při slově péct mi došlo, co mi tu ještě chybí – jasně, dort!
"No, napadlo mě něco... kdybych měla dýni, tak nějaký snadno přikouzlím!"
Pousmál se, jako by ho potěšilo, že jsme my studenti schopni použít naučená kouzla i prakticky. Přišlo mi, že ho docela baví být s námi studenty i jinak, než jen jako učitel.
Skutečně odněkud vyštrachal velkou dýni. Stačila jedna známá formulka – a byl i výborný šlehačkový dort, dokonce se svíčkami! (Měla jsem jedinou obavu: je moje kouzlo dost silné, aby se hostům dort v ústech neproměnil zpět na syrovou dýni?)

Za vlast padly konečně i všechny moje zásoby, co jsem dostala "od Ježíška". A to i přesto, že se nám nepodařilo včas pozvat všechny kamarády, takže s námi slavili jen Amanda a Alex. Hadir odjel zrovna za svojí nemocnou matkou a Katleen nechtěla slavit bez něj. Kate byla v Krásnohůlkách a Charlie Weasley v Rumunsku. Wilkuse jsme tak nějak nepozvali, aby se kluci zase nechytli. Eluhejnsi a Georgovi nestihla včas dorazit sova a Michaela nedávno předtím opustila školu. Všechny chybějící spolužáky "nahradil" speciální host – školník Filch. Rozhodně ho všude bylo plno.Vytáhl z batohu něco v misce, nebudu se rozepisovat, ale vypadalo to jako už jednou použité. A všem nabídnul sýry, velmi dobře uleželé. Tak nějak si nikdo nevzal...Vlastně jsme si všichni oddechli, když po půl hodině odešel. No, taky bych mohla napsat, že jsme se všichni konečně nadechli :-)

Ještě jsme se dlouho bavili, hráli jsme slovní famfrpál, Hádej, na co myslím a povídali jsme si, než jsme všichni byli nacpaní k prasknutí a ospalí jak sova v poledne.

Konečně jsem si rozbalila krásný dárek v červeném hedvábném papíře a se zlatou stuhou - od Narionka. Byla v něm nádherná bílá růže, která okamžitě provoněla celou místnost (i přes zbytky Filchových syrečků) a zářivá šňůrka perel na krk, která se přesně hodí k těm náušnicím, co jsem dostala pod stromeček. Hned jsem si je dala na krk a v těch červených šatech jsem si připadala fakt jako princezna...

Když všichni odešli, Narion mi pomohl všechno uklidit a odnést na kolej.

Sice jsem se chtěla ještě trochu učit, ale pak jsme si dlouho do noci povídali a... a tak... Prostě krásnej den!