Rozpačitý závěr roku

Silvestrovská noc je neuvěřitelně dlouhá. Tak se snadno stalo, že jsem později ve Velké síni narazila na Kate. Výbuchem emocí na Severuse se mi zřejmě docela ulevilo, protože ke Kate už jsem byla scohpna se chovat normálně. Tedy, v mezích možností.
Přisedla jsem si. Chvíli jsme se bavily o její plánované cestě do Kotěhůlek. Pardon, Krásnohůlek, já vím, jenže mě tak mrzí, že na zbytek školního roku odjíždí, že jsou to pro mě prostě Kotěhůlky, i kdyby byly zlacený.
"Odjíždím hned zítra, Amy. Jenom nevím v kolik, ale profesor Brumbál pro mě dal připravit cestu krbem."
Mlčky jsem přikývla. Uvnitř mě rostlo něco velkého, co muselo ven.
"Kate?" zeptala jsem se s pohledem na protější stěnu. Kolem našeho stolu prošel Snape a posadil se opodál. Ztišila jsem hlas a v duchu přemítala, jestli sem přišel špehovat nebo se rozloučit s Kate. Nebyla jsem si jistá, jestli mě tak trochu netěší, že jim to svou přítomností kazím.
"Kate, stejně odjíždíš, řekni mi prosím pravdu," zašeptala jsem naléhavě.
Znejistěla. "Pravdu? O čem?"
"Ale Kate, však víš. Viď že to s... víš kým... neskončilo jen u té koupelny?"
V očích jí zablesklo zděšení. "O čem to mluvíš?"
Bylo vidět, že horečně přemýšlí, jak se z téhle situce dostat ven.
"Potkáváte se. Chodíš za ním. Že jo? Viděla jsem tvůj pohled tam dole..."

"Můžu si přisednout?"
"Jistě," řekly jsme s Kate zároveň. Napětí v okamžiku odvanulo pryč.
Snape se zvedl a odešel. "Vzdal to," pomyslela jsem si škodolibě.

Katleen se nadechovala, jako by nám chtěla něco říct, ale už k tomu nedošlo. Od stolu, kam si před chvílí sedl úplně opilý Narion, se ozvala ohlušující rána. Otočily jsme se jako na povel. Narion ležel na zemi, podivně bezvládný. Kate a Katleen přiběhly blíž, zatímco já jsem se ostentativně držela opodál.
"Teče mu z hlavy krev!" vykřikla Katleen. "Hodně krve!"
Kate jen tiše stála, bledá v obličeji, a přihlížela.
Polekala jsem se. Ten trouba příšernej si ještě něco udělal! Měla jsem zároveň vztek, že se už zase musím zabývat jím, a zároveň ochromující strach, že se mu něco vážného stalo.
"Narione?" oslovila jsem ho.
Kate měla v očích slzy. Kalužina krve se šířila a rychle vpíjela do spár mezi parektami.
"Počkej, zkusím mu to zastavit," řekla jsem rozhodně. "Doběhněte zatím pro nějakou pomoc, Snapea nebo Gonagalovou!"
Vložila jsem ruku nad ránu, tak, jak jsem to doma dělala už snad milionkrát. Dech se mi zklidnil, myšlenky opustily mou hlavu a zůstala jediná: "Rána se zaceluje, krev ustává, zranění se hojí."
Za zavřenými víčky mi probíhal obraz za obrazem, jak krev přestává téct z rány ven, zasychá, tvoří strup, ošklivé okraje rány se spojují novou, růžovou kůží, jizva mizí. Po chvíli jsem cítila, jak mě plné soustředění opouští, vnímala jsem svět okolo, zrněného Nariona i pohled vyděšené Katleen v zádech.
"Už mu to přestalo krvácet, Mabel," hlásila Kat.
"Ano," usmála jsem se. "Já vím."
Mezitím přiběhla udýchaná Kate, následovaná profesorem Snapem.
"Proč nenašla radši Gonagalovou?" blesklo mi hlavou.
Snape došel k Narionovi. Pohlédl na něj a s úšklebkem řekl: "Běžte na kolej, je po večerce. Co s ním, asi ho půjdu zakopat..."
Vyděsila jsem se. Ještě před chvílí jsem byla na Nariona tak naštvaná, že bych mu nepřála nic dobrého, ale tohle... to přece nemůže být pravda! Narionovi se nesmí nic stát! Náhle jsem pocítila příval takové něhy a citu, že jsem na moment nevnímala, co Snape říká.
"Slyšela jste? Okmažitě na kolej nebo vám strhnu body!"
Nehnula jsem se ani o krok.
"Pane profesore, já tu chci zůstat. Prosím," pohlédla jsem na něj naléhavě.
"Ani náhodou. Odchod." Chvilku vyčkával, potom zvednul jeden prst, jako by chtěl počítet.
"Strhávám vám jeden bod za neuposlechnutí příkazu."
Body ve mně nevyvolaly ani vlnku pochybností. Musím tu zůstat.
Snape zvednul druhý prst. "Dva..."
"Pane profesore, prosím, je to můj... " zarazila jsem se a hledala to správné slovo, "... kamarád, třeba bude potřebovat pomoct do koleje, bydlíme až nahoře," zkusila jsem to znovu, rozhodnutá zůstat stůj co stůj.
Kupodivu Snape povolil. "Tak si tu s ním zůstaňte, vy záchranářky," řekl opovržlivě.
Narion se zavrtěl a hlasitě zanaříkal.
Snape rázným krokem odešel z místnosti.
"Kate, nemáš prosím tě nějaký obklad, něco mokrého?"
Kate zalovila v batohu.
"Mám!" vykříkla vítězně. Polila ručník vodou z lahvičky. Neobratně přiložila Narionovi ručník na hlavu. Narion zasténal.
"Dej mu to radši ty," řekla Kate.
"Počkej, otřu mu tu krev," řekla jsem a naučenými pohyby začala mechanicky očišťovat okolí rány. Moje ruce ale nebyly tak hbité a profesionální, jako doma, když pomáhám babičce a mamce v léčitelské poradně. Zato byly citlivé a něžné. Uvědomila jsem si, že ať je jaký je, nedokážu se na něj zlobit, když trpí. Podívala jsem se na jeho zavřené oči. Měla jsem chuť ho políbit. Místo toho jsem soustředěně otírala krev a přemítala, jaké uzdravující prostředky tady mám k dispozici.
Probral se, otevřel oči a zasténal.
"Zkusíme ho odvést do vaší koleje?" navrhla Katleen.
"Ano, nic lepšího teď udělat nemůžem, potřebuje si lehnout," přikývla jsem.
Sedm pater s téměř bezvládným tělem (dobře vypracovaným a s pevnými svaly, napdlo mě zcela nevhodně) do Nebelvírské koleje nebyl žádný med. Nakonec jsme to zvládli, posledních pár pater Narion trochu spolupracoval. Uložila jsem ho do nějaké volné postele v klučičím pokoji. Pohladila jsem ho jemně po čele a zašeptala: "Phageripen pro kašt pro bar. Zítra ti bude lépe."
Zavřela jsem se ve svém pokoji a poprvé v Novém roce neklidně usnula.

Zpět na hlavní stranu blogu