Zbytek školního roku v Krásnohůlkách utekl hrozně rychle, i když už tady jsem skoro dva měsíce. Zvykla jsem si na francouzštinu a dokážu se celkem obstojně domluvit. Určitě pomohl i mnohojazyčný lektvar od mademoiselle directeur a každodenní hodiny s madame Leroy, ale nejvíc jsem se naučila, když se po prvních dnech nedůvěřivého prohlížení se mnou začaly bavit i ostatní holky ze školy.
Se značnou dávkou úzkosti jsem sledovala poslední mihnutí v tu chvíli tak mile známého netopýřího hábitu, než zmizel za zdobenou branou honosného zámku, kde mě zanechal v péči mademoiselle directeur Lenormand.