rubriky:

moji přátelé

odkazy:

přihlášení

návštěvní kniha

archiv článků:

Ples v Krásnohůlkách I.

Přišel týden, na jehož konci nás čekal věhlasný školní ples. Vyučování mohlo být klidně zrušené. Stejně se nikdo nesoustředil na přesné vyslovování formulí (což přineslo jedno vysklené okno a jeden záchvat smíchu, když se Nicolette z ušní dírky vysypal plný kornout popcornu), ani na dvoufázové hnojení bradavičníku (nejdřív ředěný dračí trus a po opadání květů výluh z ropuší kůže). Jediná mademoiselle Dumonde v hodině lektvarů pochopila, že dnes s námi může pohnout už leda Amorův šíp, lektvar, který jsem znala už z babiččina krámku LEKVARY A OMULETY.

Tarinko, říkala mi vždycky, na ten ani nesahej, a ukládala nafialovělé broušené lahvičky na nejvyšší poličku v obchodě. Až na ně dosáhneš, povím ti, k čemu slouží, smála se babička. Teď už bych na něj dosáhla, babičko, jenomže teď se zase nemůžu dostat k tobě. Ale k čemu slouží, to jsem měla možnost vidět pěkně zblízka!

V lektvarech jsme si nejdřív z tabule opsaly složení Amorova šípu a postup přípravy a pak jsme se vydaly pro ingredience. Na rozdíl od Bradavic totiž tady mají zásadu, že ingredience do lektvarů si musíme pokud možno shánět samy. Líp si je tak zapamatujeme a rovnou si také procvičíme bylinkářství. U Amorova šípu to ale nebyly žádné bylinky z babiččiny zahrádky! 

5pt;font-family:"Comic Sans MS"; color:#3366FF">Pouze trny růže byly sehnatelné vlastními silami. Madame Dumonde nám prozradila, že účinek lze ovlivnit ještě vhodným výběrem rostliny, ze které trny použijeme. Například do nápoje lásky, který podává dívka chlapci, je lepší použít růži bílou, zatímco pokud je nápoj určený od chlapce pro dívku, nejlépe působí růže růžová. Ovšem to jsme netušily, že se pamatuje i na případ, že chce nápoj podat dívka dívce – pak se používá růže žlutá, a v případě dvou chlapců se používá vzácná modrá varianta růže. Pokud nám jde především o lásku vášnivou, přihodíme ještě trn z rudé růže, toužíme-li naopak po lásce nevinné a čisté, přidáme trn z růže plané, neboli šípkové.

Pro růže jsme se tedy rozběhly do zámecké zahrady. Ostatní přísady jsme ale musely získávat složitěji. Doma, myslím v Bradavicích, by to bylo jasné – Hagrid by jistě měl všechny. Tady jsme však musely nakupovat. Do půl hodiny jsme všechny stály před branou školy, v ruce školní košťata, a vyrazily jsme i s madame Dumonde do Sosnové Hůrky. V malebném obchůdku Essence Et Extrait  se nám podařilo sehnat vílí vlas, dračí šťávu i drcený roh jednorožce (lékárnice ho nabírala titěrnou lžičkou a vsypávala po špetkách do malinkých kožených váčků). Díky tomu nám zbylo ještě spoustu času. Holky okamžitě vyrazily do Gordoaxovy  kavárny. Nechtěla jsem zůstat sama, a tak jsem šla s nimi.

Vešly jsme do příjemné, útulné místnosti, které dominoval pult se zákusky a police plná šálků nejrůznějších velikostí a tvarů. Celá místnost voněla čerstvě namletou kávou a šlehanou smetanou. Podlahu pokrýval  tlustý koberec a na něm stály malé dřevěné i skleněné stolky, kulaté i čtvercové, a kolem nich křehká vyplétaná křesílka. Na každém stolku stála vázička s květinou, skleněná cukřenka a dóza s drobnými barevnými cukrátky. Za pultem stál starší muž s dobráckým výrazem.  Dívky se nahrnuly k pultu a štěbetavě si objednávaly kávy a dortíky, přitom však stále pokukovaly za poodhrnutý závěs na dveřích do kuchyně. Pan Gordoax to nevydržel: "Etienne! Viens ici!" Dívky sborově vzdychly, když z kuchyně vyšel mladík, asi sedmnáctiletý, a plaše se na ně usmál. Začaly se chichotat, uhlazovat si vlasy a mávat řasami tak, že hrozil vznik menší lokální vichřice. Vyprskla jsem smíchy a než jsem si stačila zakrýt pusu, Etienne na mne pohlédl a přátelsky na mne mrknul. Zrudla jsem a sklopila honem oči. Pochopila jsem, proč se ostatní holky tak předvádějí, ten kluk má v sobě něco... no, něco, co nutí dívky mávat řasami a ty ostatní věci.

Dopily jsme svá kafíčka a Etienne začal sklízet ze stolků.  Když se skláněl pro můj šálek, potichu se mě zeptal: "Irez-vous au bal?" Zakuckala jsem se posledním soustem šlehačkového dortu a litovala, že mě nenapadlo vzít si s sebou mnohojazyčný lektvar. To už ale Jackqueline odpovídala za mne: "Bien sûr, elle va!""J'espère que tu danseras avec moi," usmál se na mne Etienne a zmizel v kuchyni. To už mi v hlavě dobíhal i překlad právě proběhnuvšího rozhovoru a spolu s ním také další červeň do tváří. Jackie na mne pohlédla a rozesmála se: "Mab, ty budeš mela ale stestý! Takofá tanešnýk. Cholky tebe budou ... gratter... hm... fiškrábala oši!"

Zvěst o události v kavárně se rychle roznesla a ještě rychleji nafoukla do takové podoby, že to vypadalo, jako by mě Etienne požádal rovnou o ruku. Holky, které mě potkávaly na chodbě, se opravdu tvářily, že by mi nejraději "fiškrábala oši", což mi přišlo hrozně nefér. Jednak jsem v tom byla nevinně, ale hlavně, co mi je do nějakého Etienna! Moje srdce i myšlenky patří někomu úplně jinému...

Zpět na hlavní stranu blogu