Děravý Kotel
30. duben 2007 | 23.41 |
Školní rok se blíží! Snad jedině jako předškoláček jsem se tolik těšila na prvního září. Tatínek mne vzal vlakem do Londýna, abychom sehnali všechny potřebné pomůcky.
Přišla jsem do hostince Děravý Kotel. Byla jsem dost vyplašená, ještě nikdy jsem sama nezůstala ve velkém městě. Tatínek řekl, že tam všichni noví studenti přicházejí bez rodičů, a tak jsem nechtěla vypadat jako mazánek. V Kotli opravdu bylo několik studentů z druhého ročníku a brzy přibyli i podobně vyjukaní nováčcci jako já. Hodný starý Tom nám uvařil čaj a sem tam podstrčil i něco k jídlu. Svačina už mi docházela a pro peníze jsem si mohla dojít teprve druhý den do Gringottovy banky, a tak jsem byla ráda i za slámovou Bertíkovu fazolku, co mi nabídnul jeden starší student.
Zrovna když jsme se bavili s Kate Littletonovou, moc milou dívkou z druhého ročníku, uviděla jsem prvního opravdického bradavického učitele. Seděl sám u vzdáleného stolu, celý v černém, ke světu otočený zády. Občas jsem zahlédla jeho profil, měl neobvykle světlou kůži a výrazný nos. Jeho tmavé oči vypadaly neproniknutelně - a to mne zaujalo. Po babičce jsem totiž zdědila schopnost Pohledu, kterou jsem od malička rozčilovala zejména dospělé. Mým kamarádům obvykle nijak nevadilo, když jsem jim z očí četla jejich náladu, a často se mně ptali, jakou je vidím barvou. Sledovala jsem profesora, abych ho přistihla, až se podívá našim směrem. Celá jeho temná a trochu tajemná postava vyzařovala cosi, co ve mně vyvolávalo úplně nové, neznámé pocity. Chtěla jsem vidět do jeho srdce, protože jsem měla neodbytné zdání, že se v něm skrývá něco jiného, než co je viditelné navenek.
Než jsem stihla rozluštit profesorovu záhadu, stalo se něco nečekaného. Kate začala říkat nesrozumitelné věci, zdálo se, že má vidiny. Brzy na to omdlela a spadla na zem. Všichni jsme vyskočili a chtěli jí nějak pomoct, ale nikdo jsme vlastně nevěděli jak. Naštěstí se zvedl i ten pan profesor a přišel se podívat, co se stalo.
Chvíli ji zkoumavě pozoroval, a pak prohlásil: "Liltletoniáza. To je špatný. Asi umře."
Vyděsila jsem se. Takovou nemoc si nepamatuju ani z babiččina obchůdku LEKVARY A OMULETY - a to za ní chodí se svými neduhy všichni lidé, kouzelníci i mudlové!
Když se zdálo, že Kate nic už nic neprobere, vytáhl pan profesor z kapsy malou lahvičku. Opatrně vlil Kate tekutinu do úst... a pak! To byla hrůza! Ještě teď se celá rozklepu, když si vzpomenu, jak se začala svíjet a křičet bolestí.
Kluci odvraceli oči a holky měly v očích slzy. Katina kamarádka Katleen plakala nahlas. Učitel trochu poblednul a na chvíli sám vypadal dost nejistě.
Bylo to strašné, bála jsem se o Kate, svoji jedinou spřízněnou duši mezi novými lidmi, a teď jí bylo chudince tak hrozně. Po chvíli ji profesor opatrně zvedl ze země a odnesl ji v náručí do nemocnice ke Svatému Mungovi. Trochu jsem se uklidnila, vím, že tam babička posílá ty nejtěžší případy, které přijdou do její poradny.
Kate, držíme Ti palce, abyses brzo uzdravila a stihla se vrátit, než začne školní rok!
Přišla jsem do hostince Děravý Kotel. Byla jsem dost vyplašená, ještě nikdy jsem sama nezůstala ve velkém městě. Tatínek řekl, že tam všichni noví studenti přicházejí bez rodičů, a tak jsem nechtěla vypadat jako mazánek. V Kotli opravdu bylo několik studentů z druhého ročníku a brzy přibyli i podobně vyjukaní nováčcci jako já. Hodný starý Tom nám uvařil čaj a sem tam podstrčil i něco k jídlu. Svačina už mi docházela a pro peníze jsem si mohla dojít teprve druhý den do Gringottovy banky, a tak jsem byla ráda i za slámovou Bertíkovu fazolku, co mi nabídnul jeden starší student.
Zrovna když jsme se bavili s Kate Littletonovou, moc milou dívkou z druhého ročníku, uviděla jsem prvního opravdického bradavického učitele. Seděl sám u vzdáleného stolu, celý v černém, ke světu otočený zády. Občas jsem zahlédla jeho profil, měl neobvykle světlou kůži a výrazný nos. Jeho tmavé oči vypadaly neproniknutelně - a to mne zaujalo. Po babičce jsem totiž zdědila schopnost Pohledu, kterou jsem od malička rozčilovala zejména dospělé. Mým kamarádům obvykle nijak nevadilo, když jsem jim z očí četla jejich náladu, a často se mně ptali, jakou je vidím barvou. Sledovala jsem profesora, abych ho přistihla, až se podívá našim směrem. Celá jeho temná a trochu tajemná postava vyzařovala cosi, co ve mně vyvolávalo úplně nové, neznámé pocity. Chtěla jsem vidět do jeho srdce, protože jsem měla neodbytné zdání, že se v něm skrývá něco jiného, než co je viditelné navenek.
Než jsem stihla rozluštit profesorovu záhadu, stalo se něco nečekaného. Kate začala říkat nesrozumitelné věci, zdálo se, že má vidiny. Brzy na to omdlela a spadla na zem. Všichni jsme vyskočili a chtěli jí nějak pomoct, ale nikdo jsme vlastně nevěděli jak. Naštěstí se zvedl i ten pan profesor a přišel se podívat, co se stalo.
Chvíli ji zkoumavě pozoroval, a pak prohlásil: "Liltletoniáza. To je špatný. Asi umře."
Vyděsila jsem se. Takovou nemoc si nepamatuju ani z babiččina obchůdku LEKVARY A OMULETY - a to za ní chodí se svými neduhy všichni lidé, kouzelníci i mudlové!
Když se zdálo, že Kate nic už nic neprobere, vytáhl pan profesor z kapsy malou lahvičku. Opatrně vlil Kate tekutinu do úst... a pak! To byla hrůza! Ještě teď se celá rozklepu, když si vzpomenu, jak se začala svíjet a křičet bolestí.
Kluci odvraceli oči a holky měly v očích slzy. Katina kamarádka Katleen plakala nahlas. Učitel trochu poblednul a na chvíli sám vypadal dost nejistě.
Bylo to strašné, bála jsem se o Kate, svoji jedinou spřízněnou duši mezi novými lidmi, a teď jí bylo chudince tak hrozně. Po chvíli ji profesor opatrně zvedl ze země a odnesl ji v náručí do nemocnice ke Svatému Mungovi. Trochu jsem se uklidnila, vím, že tam babička posílá ty nejtěžší případy, které přijdou do její poradny.
Kate, držíme Ti palce, abyses brzo uzdravila a stihla se vrátit, než začne školní rok!