Poslední den v Bombaji

Ten den začal jako každý jiný v té době. Bydleli jsme zrovna kdesi v centru Bombaje, v příjemném zděném domě s velkými okny. Když jsem se ráno probudila, ležel Narion vedle mne, jednou rukou mne objímal kolem pasu a klidně spal. Chvilku jsem se na něj jen tiše s úsměvem dívala.

Tiše jsem vstala, abych udělala snídani. Došlo nám mléko, oblékla jsem se a vydala se nakoupit. Narion má rád čerstvé pečivo, chtěla jsem mu udělat radost a přinést mu snídani do postele. Těšila jsem se, že se mi snad podaří sehnat i jeho milované datle. Byli jsme spolu v té době tak šťastní! ... 
*zde je text rozmazaný*
... zaplatila, všimla jsem si, že skrz výlohu mne někdo pozoruje. Muž s bílou pletí v tmavězeleném obleku. Spěšně se otočil a zmizel v davu.

Doma jsem připravila snídani a něžně Nariona probudila. Teprve po jídle jsem mu řekla o tom muži.

"Myslím, že to nic nebylo, jen se náhodou díval tím směrem," snažila jsem se ho uklidnit. Ve tváři se mu ale znovu usadil ten nepřítomný výraz, pohled štvance, který jsem tak dobře znala z dob největšího nebezpečí. Vyptával se mne na podrobnosti a s každým detailem, který jsem mu popsala, byl stále rozrušenější. Litovala jsem, že jsem se vůbec o celé události zmínila.

Urovnala jsem si sukni a čekala, kdy se objeví Narion. Čekala jsem dlouho. Neobjevil se do hodiny, ani do večera. Udělala jsem několik ochranných kouzel, zabalila se do pláště, pod sebe dala aspoň to zavazadlo a tak vsedě přečkala noc. Neobjevil se ani ráno.