Život s bystrozorem

To, co jsem minule napsat nemohla, už dnes mohu říct. Po smrti Narionova otce, milované matky Vivien a bratra Jonatese z rukou mladší sestry Nicol, zůstal Narion sám.  Bagwellova skupina se ho pokusila naverbovat mezi sebe a Narion, zlomený a bez naděje, pod pohrůžkou, že další na řadě jsem já, přistoupil na jejich podmínky. Plnil jejich příkazy, z nichž každý by znamenal jednosměrnou jízdenku do Azkabanu.

Jeho mysl však zůstávala jasná a rostl v ní ďábelský plán. Poslední kapkou byla smrt muže, o němž se později dozvěděl, že byl otcem jednoho z budoucích bradavických prvňáčků. Po dostatečně dlouhé době na to, aby komplice přesvědčil o své loajalitě, si Narion splnil svůj sen z dětství. Stal se tajným agentem - bystrozorem...

Narion bydlel v pronajatém pokoji v jednom hostinci nedaleko Děravého kotle. Ten se měl být naším prvním společným domovem. Po několika dnech jsem poděkovala Brumbálovi, rozloučila se s paní profesorkou McGonagallovou i s Amandou a Kate, a odjela Bradavickým expresem do Londýna.

Všechny mé věci se mi vešly do jednoho většího kufru – všechno, co nebylo nezbytné, jsem věnovala kamarádkám, knihy a staré učebnice jsem odnesla paní Pinceové do knihovny. 

V Londýně jsme mohli zůstat jen pár týdnů, ale budu na ně vzpomínat asi nejraději. Narion si bral volno, jak často to šlo, a všechen čas jsme trávili společně, dlouhými procházkami po nábřeží Temže i divokými lety na našich košťatech nad temnou siluetou nočního Londýna. Dělali jsme si legraci, že jsou to takové naše líbánky.

Bezstarostné období mělo brzy skončit. Právě jsme se chystali na vyjížďku lodičkou, když na okno zaťukala poštovní sova. Přinesla rychlou depeši z Ministerstva. 

"Ví o vás – bezodkladně – C42aPar51," stálo na pergamenu dočasným inkoustem, který po přečtení beze stopy zmizel. 

Narion stiskl rty, pohlédl na mě a tiše řekl: "Idylka skončila. Stěhujeme se. Vezmi jen to nejnutnější. Musíme okamžitě zmizet."

Zlaté Krásnohůlky! Úžasné kouzlo na rychlé sbalení tisíců hloupůstek a zbytečností, které každá beauxbatonská studentka měla rozházené po celém pokoji, teď dobře posloužilo na vyklizení místnosti během jediného mávnutí hůlkou.

Ukázalo se, že šifra z dopisu představovala adresu vcelku pěkného domu na předměstí Paříže. Dům patřil nějakým mudlům, kteří se právě zdržovali na luxusní dovolené. Byt byl vkusně a nákladně zařízený, včetně dobře zásobeného baru u televize. 

"Moc se tu nezabydluj," řekl Narion ponuře. "Na dlouho tu nebudeme." 

A tak jsem vpadla do reality života s bystrozorem.