Neviditelná zeď

Chcete si článek přečíst?

Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.

Jak vypnout blokování reklamy?

Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4

"Podívej, kolik je hodin," vykřikla jsem při pohledu na hodinky. "Dávno po večerce," zkonstatoval suše Narion. "Jestli nás někdo chytí cestou do koleje, tak máme hned nebelvírské body v záporných hodnotách," dodal.
Vyplížili jsme se z volné učebny, kde jsme se zapovídali, a rozhlédli se po setmělé chodbě. Potichu jsme se plížili od jednoho svícnu ke druhému, před každým rohem tiše naslouchali. Hlavně aby nešla Paní Norisová, modlila jsem se v duchu. Vtom jsem zaslechla kroky.
"Rychle!" sykl Narion. Vběhli jsme za roh a do nejbližších dveří, které vedly k příkrému točitému schodišti. Rozběhli jsme se po schodech nahoru, pokračovali stále výš a výš, než schodiště skončilo těžkými dubovými dveřmi.
"Tudy to proběhneme, bývá otevřeno a druhé dveře vedou k hlavnímu schodišti," šeptal Narion. "Tohle je učebna jasnovidectví, jen z druhé strany," dodal ještě.
Vzal za kliku a zbledl. "Sakra."
Bylo zamčeno. Kliku nepřesvědčilo ani odemykací kouzlo.

"Nemáš ještě ten šedý plášť? Dokud nás nechytí, nepoznají, které koleji strhnout body," napadlo mě.
Narion mi podal šedý plášť a černý klobouk, zatímco sám si navlékl jakousi podivnou temnou róbu. Kápě mu spadala hluboko do čela, až jsem se při pohledu na něj otřásla. Takhle zamaskovaní jsme se obezřetně vypravili zpátky dolů. Vyběhli jsme do široké chodby, já napřed, Narion pár kroků za mnou. Blížila jsem se k dalšímu rohu, když jsem znovu zaslechla kroky. Přikrčila jsem se za nejbližší svícen a strachy ani nedýchala.
Kroky se blížily. Nejdřív bezstarostně - klap klap klap... pak se zarazily - klap!... cítila jsem, že se ta osoba rozhlíží a nejspíš něco tuší - klapy? klap?... pak se ozvalo švihnutí hůlky a tiché zamumlání ... a nakonec - klapy klap klap - kroky zmizely v temnotě. Odvážila jsem se maličko povykouknout přes svícen a zahlédla mizející plášť mladého učitele Linuse. Vydechla jsem si a neslyšně mávla na Nariona: "Je pryč!"
Popoběhli jsme pár dalších kroků, když vtom -
"C-co to je? Nemůžu dál!" Vzduch jakoby v jednom místě zhoustnul tak, že skrz něj nebylo možno udělat ani krok.
Narion jezdil rukama ve vzduchu, jako by ho ohmatával.
"Neviditelná zeď," zamumlal. "Učili jsme se ji na Obraně zrovna minulý týden. Poznám ji."
Zvedla jsem ruku a dotkla se vzdušné zdi. Neměla žádný tvar, povrch ani teplotu, nebyla měkká ani tvrdá, ale byla tam - a nešla překročit.
"Protikouzlo jsme zatím nebrali," pokrčil rameny Narion.
Zvědavě jsem zkoumala zeď, zkoušela se opřít a proskočit a najednou plác! ... neviditelná zeď měla skulinu, jíž jsem právě proletěla a skončila s tichým žuchnutím na kamenné podlaze. Narion mi pomáhal na nohy a dusil přitom smích.

Bez další úhony jsme doběhli do Nebelvíru. Buclatá dáma nás nevrle pustila dovnitř, padli jsme na židle a rozjařeni dobrodružstvím jsme se bláznivě rozesmáli.

"Tu spojovací chodbu do učebny jasnovidectví jsem vůbec neznala!"

Šarlatový závěs halící nebelvírský vchod se zavlnil a do místnosti vešel Simon Linus.
Kousla jsem se leknutím do rtu.

"Jste tady všichni?" zeptal se podezřívavě.
"Co tady sedíme, tak nikdo neprošel dovnitř ani ven," odpověděli jsme poněkud vyhýbavě.
"Raději si to zkontroluji," usoudil učitel. "Slečno, odemkněte mi dveře do dívčích ložnic.
"Ale - ale to nejde, pane učiteli, tam - tam nemůžete!" zaprotestovala jsem.
"Mám nařízeno zkontrolovat všechny žáky, tak jdeme," odsekl příkře.
Narion do mě šťouchl loktem a zašeptal mi do ucha: "Pusť ho tam a nepřidělávej malér!"
"Ale učitelé do dívčích ložnic nesmí," bránila jsem se nešťastně, "to by mohla jedině paní ředitelka."
Linus se nadechl a chtěl něco rázného odpovědět, když se závěs rozvlnil podruhé.
Do místnosti vešel další člověk, tentokrát pan profesor Logan, učitel Obrany.
Začala jsem všechno vysvětlovat, ale Logan se mi jen pronikavě podíval do očí ("Pohled!" stihla jsem si uvědomit) a jako by si vše přečetl, řekl smířlivě: "Co kdyby se slečna zašla sama podívat, zda jsou všechny studentky v pořádku ve svých postelích?"
Mladší učitel by očividně rád něco namítnul, ale nakonec zavřel pusu a mlčky přikývl.
S úlevou jsem vyběhla schody do dívčích ložnic, zaposlouchala se do zvuků klidného oddechování a vrátila se nahlásit, že vše je v nejlepším pořádku.
Logan zhasl lucernu a rozloučil se, Linus ještě chvíli postál a pak odešel také.
"To bylo o fous," prohlásil Narion. "Ten chlap něco tuší."
"Ale pořád nechápu, proč tam stavěl tu zeď. Mohl nás přece prostě rovnou sebrat..."

Najednou se chytil za krk a začal sípat a chroptět.
"Narione! Proboha, co se ti stalo?" vykřikla jsem.

>>pokračování: Následky jablka<<

Zpět na hlavní stranu blogu