Podzim v Bradavicích
22. říjen 2009 | 14.34 |
Je to nádhera, sedím u bradavického stolu na bradavické židli, píšu bradavickým brkem a piju k tomu pravý bradavický dýňový sirup! S Amandou jsme se opravdu následující den sešly, napsaly jsme Brumbálovi dopis s otázkou, jestli by se pro nás v Bradavicích nenašlo nějaké pracovní uplatnění a poslaly s tlukoucím srdcem po malé šedé sovičce, kterou nám půjčil Tom.
Amanda si vzala věci a přestěhovala se ke mně na pokoj v Děravém Kotli, měly jsme si toho tolik co říct! Hned druhý den po ránu nám cosi ťukalo na okenní sklo. Otevřela jsem oči – šedá sovička! Amandu to také probudilo, vyskočila a otevřela okno dokořán. Sovička odhopkala doprostřed stolu a důležitě zvedla nožku se srolovaným poštovním svitkem. Byl od Brumbála, vlastnoručně podepsaný a s velmi přátelskou odpovědí, že je velmi potěšen naším zájmem o práci ve škole a že se tam pro nás určitě nějaká najde. A také si můžeme vybrat některý z prázdných kabinetů či učitelských pokojů, díky tomu, že Hrad nemusí respektovat klasické prostorové zákony, volných místností je v něm nespočet. Popadly jsme se kolem ramen a samou radostí tančily dokolečka jako malé holky!
Do Bradavic jsme vyrazily hned následující ráno. Jediné, co mě tížilo, byl fakt, že Narion se od té doby neukázal. Nemohla jsem mu ani říct, že mě odteď najde na Hradě. Tak jsem mu aspoň nechala vzkaz u Toma, i když těžko říct, jestli se k Narionovi vůbec dostane. Tom je poslední dobou tak roztržitý... Ach Narionku.
Na Hradě jsme dělaly vše, co bylo zrovna třeba. Vypomáhaly jsme profesorům při přípravě hodin, Amanda často pracovala v knihovně. Mě si občas vyžádala madam Pomfreyová, ráda jsem s ní třídila bylinky a pomáhala s mícháním léčivých lektvarů. Zajímalo ji, jak některé bylinky pojmenovává moje babička a jaká složení mají lektvary, které nabízí ve svých "Lekvarech a omuletech". O Narionovi jsem neslyšela vůbec nic, občas mi připadalo, že to setkání v Kotli byl snad jen přelud, jen sen, který se nám zdává, když si něco hodně přejeme.
5pt; font-weight: normal">Přešel podzim, stromy na pozemcích přešly ze syté zeleně na nazlátlé barvy října a nakonec jejich listy opadaly docela. Poslední školní den před Vánoci se na nádvoří snesly první vločky sněhu.
Rozloučila jsem se s Amandou, která chtěla strávit svátky se svou nekouzelnickou rodinou a posadila se do velké síně k snídani. Byla vyzdobená dvanácti velikými jedlemi, které určitě jako každý rok přinesl Hagrid. Visely na nich lesklé ozdobičky a poskakovaly po nich malé stříbřité veverky - určitě kouzlo profesora Kratiknota. Každý talíř byl ozdobený cesmínovou větvičkou, která vyletěla do výšky a zůstala vám viset nad hlavou, jakmile jste usedli ke stolu.
Poštovní sovy roznášely vánoční přáníčka. Podle očekávání mi přišlo jedno velké, barevné z Indie. Mávali z něj naši, celá rodina, i s babičkou a malou Bejby – jak ta vyrostla! Chodí do školy v Bombayi, jenže má to štěstí, že tam existují maličké soukromé školy pro kouzelníky už pro takhle malé děti! Na snímku právě pouští jiskřičky ze své první opravdové hůlky.
Prohlížela jsem si fotografii, když sova nespokojeně houkla a strkala mi pod nos nějakou další obálku.
"To je taky pro mě?" podivila jsem se.
Obálka voněla a byla růžová. Vykulila jsem oči.
"Milý Amabell," stálo v listu ozdobným písmem, vyvedeným se spoustou kudrlinek a ve světle fialkové barvě. Z obálky se vykutálel malý ozdobný flakonek, vonící po orchidejích. No jistě! Beauxbatons!
"Zdravíme Tebe z naší školy! Všechni na Tebe vzpomínáme, i taky Etienne! Máme Tobě vyřídit toto..."
Mezi písmeny se objevil otisk růžové rtěnky a zase s jemným světélkováním pomalu zmizel. Zasmála jsem se.
"Anne-Marie na Tebe pořád myslí a povídá si, jestli ty už se na ní nezlobíš. Ona je to moc líto. Říká, že Etienne stejně milovál jenom Tebe. U nás máme takový zvyk, že u nás na Vánoce všechno odpouštíme. Můžeš Ty jí také odpouštět?"
Co odpustit, já jsem ti, milá Anne-Marie, vděčná ze srdce! Beztak to bylo jen takové zmatení smyslů, a i kdyby ses do toho tenkrát nepřipletla, stejně by z toho nic nebylo. Nedokázala bych myslet na nikoho jiného než...
Povzdychla jsem si. O Vánocích mají být lidé spolu. Tak proč my nemůžeme? Náhle mě osvítil Merlinův Velký Duch či co, popadla jsem brk a kus papíru a naškrábala krátký vzkaz:
MILÝ N., JSEM V BRADAVICĺCH. MOC RÁDA BYCH TĚ NA VÁNOCE VIDĚLA. BRUMBÁL TAKY, A VŠICHNI! PŘIJEDEŠ? TVÁ A.
Srolovala jsem ho a připevnila sově na nožku. Dala jsem jí stříbrný srpec a pošeptala do peří: "Prosím tě, sovičko, leť a najdi ho, ať je kde je!"
Sova houkla a vyletěla ven do zimního slunce.
Každé ráno jsem vyhlížela ranní poštu, ale žádná sova pro mě se už neobjevila. Na Štědrý den se moc nepamatuju. Hrad byl ztichlý, ale na slavnostní večeři jsme se sešli všichni dospělí u učitelského stolu. To bylo hrozně zvláštní, co bych za to kdysi dala, sedět u vánoční hostiny jen kousíček od Severuse Snapea! Vedle profesorky McGonagalové, Brumbála a ostatních profesorů jsem si připadala docela nepatřičně, ale bylo to od nich milé, že nás mladé brali jako sobě rovné. Rozdali jsme si dárky – dostala jsem nějaké pěkné věci na sebe, kosmetiku, zdobený hřeben a různé milé drobnosti, holkám jsem rozdala nebo položila pod stromek zbytek darů, přivezených z Francie. (Zvažovala jsem, jestli mám dát Snapeovi ten magický šampon pro bohaté vlasy, ale pak jsem si řekla, že by to byla příliš velká provokace. Místo toho dostal silný výtažek asfodelu pyrenejského, který jsem sama natrhala na školním výletě těsně pod úpatím ledovce v Saint-Simon.)
Usmívala jsem se, abych nekazila všeobecné veselí, ale jakmile to bylo společensky únosné, tiše jsem se vytratila do svého pokoje. Kdyby tu aspoň byla Amanda! Určitě by řekla nějaký ten její vtípek a nenechala by mě sklouznout do sebelítostných úvah o tom, s kým asi Narion tráví Vánoce a proč neposlal sovu, aspoň maličkého puštíka, toho nejmenšího...
Bylo mi smutno, stále jsem v prstech otáčela svůj zlatý prstýnek, přejížděla jsem po písmenech jména vrytého uvnitř, jako bych tím mohla přivolat toho, kdo mi jej dal. Usnula jsem až nad ránem.
Komentáře
| RE: Podzim v Bradavicích | amanda | 05. 09. 2010 - 16:00 |
| RE: Podzim v Bradavicích | narion | 14. 10. 2010 - 23:16 |