Dopis Narionovi

Chcete si článek přečíst?

Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.

Jak vypnout blokování reklamy?

Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4

Narionku,

sedíš teď naštvaný ve společenské místnosti a já jsem ve svém pokoji, nešťastná z toho, že jsme se pohádali. Chci Ti jen říct, že jsem si přála, abys šel do té místnosti za Přízrakem se mnou, vzpomeň si, říkala jsem, že tam sama nejdu.
Ale pak jsem najednou cítila takovou zvláštní sílu ve své hlavě, věděla jsem, že mám jít sama a že to tak musí být, jinak by se stalo něco strašného. Najednou jsem ucítila, jak mě něco táhne, jako kdybych měla hrudník omotaný neviditelným lanem... všechno kolem jakoby ztratilo svoje obrysy, matně jsem vnímala, že jsi se mnou ty a Alex, něco mi říkáte, voláte na mě...
Pak jsem vstoupila do té místnosti, dveře se za mnou samy zavřely.... a pak už nevím.
Zase jsem málem omdlela kvůli použití magie v mé blízkosti a když se snažím vzpomenout, co se vlastně dělo dál, mám jen útržkovité vzpomínky. Vím, že ta bytost nemůže komunikovat jinak než pomocí psaných slov, a vím, že není zlá. Nepamatuju si skoro nic, říkal snad něco o Merlinovi a o tom, že se ještě zjeví, až přijde čas... víc nevím.
Možná na mě použil nějaké paměťové kouzlo, možná je to jen tím, že moje hlava dost špatně reaguje na přítomnost kouzel v blízkosti, však sám víš, co to se mnou dělá.

První jasné vzpomínky mám až ze společenské místnosti, když jsme tam pak spolu přišli. Teda aspoň myslím, že jsme tam přišli spolu, ne?

MTR, Tvoje Amabell

Zpět na hlavní stranu blogu