První dny ve škole
Vyučování probíhá v blocích, bývají 2-3 za den. Náš rozvrh vypadá takhle:
Studium je docela náročné, hned po pár dnech jsme začali dělat první kouzla. Úplně nejprvnější kouzlo, které se mi povedlo, bylo kouzlo zvané Jilexis. Dlouho trvalo, než se mi podařilo opsat hůlkou tu správnou vlnovku. A ještě k tomu dobře vyslovit kouzelnou formuli, to není tak jednoduché, jak by se na první pohled zdálo! Tedy, ono to kouzlo moc k ničemu není, to je pravda. Vynalezl ho pan Jilex Holegen, když se snažil najít kouzelné formule, které by umožnily pouhou myšlenkou ovládat počasí. Po mnoha letech bádání a experimentování (při jednom pokusu se dokonce omylem vypařila jeho vlastní matka - to je hrozné!) vytvořil toto jediné kouzlo: lehký vánek, který vane z konce hůlky směrem, kam je napřažená. Jak říkám, nic moc, ale všichni prváci jsme měli takovou radost, jako kdybychom jedním máchnutím postavili Disneyland!
Jsem ráda, že na téhle škole jsou moc bezva lidi. Jsou tu hodní profesoři a taky milí spolužáci. (Ne jako na základce ve Westerleigh, kde jsem se musela přetvařovat, aby mě laskavě aspoň vzali na milost.) Na naší koleji jsem zůstala jediná holka. Ressi, která s námi začínala, bohužel musela odjet domů, měla nějaké rodinné trable, chuděrka. Jinak je tam ještě Narion, Hadir a Robert, to jsou všichni druháci. Robert je docela uzavřený, zatím jsme se vždycky jen pozdravili na chodbě. Hadir je moc milý. Chodí s Katleen (Kate mi to říkala), což je taky moc hodná holka, druhačka z Havraspáru (myslím). No a Narion... nemůžu to říkat nahlas, ale Deníčku, mám pocit, že se mu možná trochu líbím. Už několikrát mi pomohl, dokonce když mi chyběl školní plášť, dal mi svůj vlastní! Ne že půjčil, fakt dal, prý ho mám nosit, i když už mi paní profesorka McGonagalová dala nový. Nosím ho ráda, už má v sobě vůni školy. Ten můj nový leží zamčený v truhlici. Všimla jsem si, že po mně Narion občas kouká, když si myslí, že ho nevidím. Je hezký, má pěknou postavu a zajímavé oči. Jen je docela pruďas, každou chvilku na někoho startuje, všechno si vztahuje na sebe, často vylítne kvůli maličkostem. V srdci ale není zlý, mám dojem, že spíš se trošku bojí ostatních a tak se pro jistotu rovnou brání útokem. Ke mně ale zatím vždycky byl hodný a přátelský.
Málem bych zapomněla na Charlieho. Má zvláštní příjmení: Weasley. Jeho tatínek pracuje na ministerstvu, Charlie je nejstarší z mnoha (asi šesti?) sourozenců. Všichni mají nádherné zrzavé vlasy! Charlie mi připadá trošku namyšlený. Pořád vyzvídá ze starších žáků kouzla, která jsme se ještě neučili, a pak se předvádí. Včera večer se ve společenské místnosti naší koleje pohádal s Narionem.
Nějak to souviselo se mnou, ale nevím přesně, četla jsem si. Nakonec udělali kouzlenický souboj! To už se číst nedalo, kouzla lítala sem tam a jedno dokonce trefilo moji hůlku. Upadla mi na zem a zmizela jako by se po ní zem slehla. Byl z toho pěkný průšvih, protože jsem musela jít za paní profesorkou McGonagalovou, aby mi pomohla. Je ředitelkou Nebelvírské koleje. Je moc milá, i když na hodinách umí být velmi přísná. Hodně mi pomáhá, je to tady taková moje druhá maminka, když tu opravdickou mám teď tak daleko. Hůlku mi nakonec přinesla, ale ještě jsem musela přetrpět výslech u pana profesora Kratiknota. On je moc hodný, a tak mě mrzelo dvojnásob, když jem viděla, že si myslí, že lžu a kryju kluky. Ale já fakt nevěděla, kdo přesně mi tu hůlku vyrazil z ruky, natož abych věděla, jaké kouzlo k tomu použil!
No když už jsem u těch učitelů, pak je tu ještě pan profesor Snape. Severus Snape. Vůbec nevím, co o něm napsat. Je záhadný. Většina studentů se ho bojí a mají na něj vztek. Není moc příjemný na nikoho kolem sebe, ještě tak možná na studenty ze své koleje, ze Zmijozelu. Pro ostatní má jen úšklebky, ironické poznámky, stržené body. Nevěřím ale tomu, že je opravdu tak zlý. Cítím z něj spíš... něco jako hlubokou samotu. Osamění ve škole, která je jeho domovem, osamění v životě, tráveném v podzemním kabinetě. Za ten svůj černý plášť a černý klobouk se schovává - asi před sebou samým. Chtěla bych vědět, jestli se někdy vůbec podívá do zrcadla. Unesl by svůj vlastní Pohled?